Velmi zajimave tema.

Jenze nekdo ma osudovou lasku jednu, druhy jich ma 40 a jiny 3! Jak vlastne vime, co osudova laska je? A cemu verit? A jak vite, ze ta osudova laska se nezmeni v tu samou zenu, kterou jste kvuli teto "osudove lasce" opustil? No a to nas vraci k puvodni otazce, coz je, co je vlastne osudova laska a jestli opravdu existuje

pokud...

...pokud to všechno dostatečně funguje A máte společné plány, společné zájmy, dokážete si užívat atd. (což vy píšete), pak není to řešit a není kam utíkat. Pak je to nesmyslná honba za chimérou, která může ale nemusí vyjít.

Jenže, pokud jen přežíváte ze setrvačnosti nebo hlavně-kvůli-dětem, a pokud nějaké společné zájmy a užívání neexistuje? Pokud děti odrůstají a vy zjišťujete, že s dotyčnou nejste "20 let spolu" ale spíš "20 let vedle sebe"?? Pak je spíš zázrak, v něčem takovém tak dlouho vydržet.

Moje rodina

je muj osud i ma laska. A take moje odpovednost. A od techto veci se zasadne neutika!

Dobrý nezmysel

Veď vy obhajujete morálny relativizmus.takto by ste s kľudom obhájil aj Hitlera.Chudák, nemohol za to, jeho osudová láska bola -  moc.

...

Rodina je závazek a odpovědnost, Od toho se neutíká.

No...

Pokud rodina poskytuje, co poskytovat má, tak žádná 'osudová' nemá šanci, neboť 'osud' byl již naplněn rodinou, která daného člena zapojí na mnoha rovinách. Osudová má jediný silnější moment a to intenzitu, kdy je pak na samotném přijímateli 'osudové', jak moc je...citlivý. Když se chlap chová jako ženská, tak 'osudové' podlehne. Když má chlap náběh na chlapa, tak se spustí, ale do měsíce lituje. Když je chlap chlapem, tak není citlivý, hledí na věci racionálně a pak prostě ví, že žádná 'osudová' není

Osudová láska

je jenom jiný pojem pro určitou psychopatologii zavánějící touhou po sebedestrukci.