Norské putování v roce 2012

18. 09. 2012 12:30:00
Tento rok jsem se poprvé vydal skutečně daleko, do severských plání, kde se zastavil čas. Krásnější přírodu si lze představit jen těžko, fotil jsem za těch 13 dní v průměru 200 fotek za den. A tady je úzký výběr toho, v čem cítím duši severské krajiny.

L I L L E H A M M E R

Městečko Lillehammer pro nás začalo úžasným pohledem na jezero Mjøsa. Toto největší norské jezero s rozlohou 365 km2 a délkou pobřeží 273 km (přičemž největší hloubka je až 468 m) nám učarovalo jak svou barvou, tak svou nekonečností. Samotné městečko je slavné především díky Olympiádě, která se tu konala v roce 1994.

DSC_0055.jpg

jezero Mjøsa

Rozhodně zde doporučuji navštívit známý skanzen Maihaugen. Je v něm skoro na dvěstě budov, má v sobě muzeum řemesel a rozhodně vám na něj nestačí půl dne. Skanzen založil norský lékař a sběratel lidového umění Anders Sandvig (1862 - 1950). Skanzen má tři části : Selskou / vesnickou část (orientující se na první vesnice okolo 15. - 19. století), Historické město (kolekce budov z Lillehammeru okolo 19. století) a Současnou / obytnou výstavbu (typické rodinné domy v Norsku 20. století). Pro mne byly fascinující všechny části - jak ta stará, tak ty pozdější.

DSC_0108.jpg

skanzen Maihaugen

N P R O N D A N E

Národní park Rondane byl založen v roce 1962. Má deset vrcholů, přesahujících výšku 2000 metrů. Od roku 2003 má park krásných 963 km2. My jsme tu začali výpravu, která měla skončit dobytím vrcholu nejvyššího - tím jest Rondslottet se svou výškou 2183 m/nm. Díky počasí, typicky norskému, se nám nakonec podařilo dojít pouze kus od sedla, kde už nebylo možné jít dále - nebylo by prostě nic vidět a jít tam pouze s pocitem, že jsme byli nahoře, to nám nestálo za to. Každopádně mám tu hromadu fotek pořízených v okolí tohoto velikána, především pak od chaty Rondvassbu a jezera Rondvatnet.

DSC_0215.jpg

jezero Rondvatnet

Konec naší tůry byl ještě obohacen o velké a nadmíru příjemné překvapení - viděli jsme úžasné vodopády Storulfassen, ke kterým vedla malá stezka. Byly větší, než jsem čekal a ačkoli pršelo vydatně, povedlo se mi mnoho fotek, včetně sestupu dolů k nim.

DSC_0272.jpg

vodopády Storulfassen

R A F T I N G - S J O A

Řeka Sjoa je ledovcovou řekou, která je naprosto ideální pro vodáky. Patří totiž k jedněm z nejkrásnějších a nejatraktivnějších řek v evropě. Její hlavní tepna je úzce svázána s nejvyšším pohořím Norska - Jotunheimen. Její proud se postupně zvětšuje přítoky od legendárního jezera Gjende. Díky tomu, že cestou ještě proteče dvěma jezery - Ovre a Nedre - není tak studená. Každopádně při naší jízdě měla přibližně 12 stupňů.

DSC_0355.jpg

rafting na řece Sjoa

Zábavné cvičení s vesly na souši, neopreny, lehké bundy, vesty, helmy a neoprenové botky. Každý veslo do ruky a v rychlosti se naučit základní pravidla : jednak jak ovládat člun podle příkazů od kormidla a druhak možnost vypadnutí ze člunu. To bylo zcela reálné a cvičilo se poctivě. Bláhové doměnky, že nasedneme a zůstaneme víceméně suší až do cíle byly skutečně bláhové.

Ke konci jízdy následovala poslední peřej a konečné potápění do vody. Skutečně - jako bonus pro otrlejší (ti, kdo nechtěli mohli předtím vystoupit na břeh) se ufoukl člun a kormidelník navedl člun špičkou (schválně nejvíce obsazenou) do "ocásku" peřeje. Takže člun nabíral vodu a buď se podařilo lidi dostat ze člunu do vody a nebo ne. Tuto kratochvíli zjevně mají oblíbenou všichni "Gajdi" - tedy kormidelníci - protože i Norové, kteří tam byli na člunech, blbli stejně. Našemu člunu se dařilo 3x přečkat, takže jsme se nekoupali - snad nějak instinktivně jsme se pokaždé seskupili více doprostřed (když jsme začali nabírat vodu) a ustáli to. Z ostatních člunů už se dařilo Gajdům více, potopili více posádek, které potom byly loveny každým, kdo byl na vodě (včetně házení lana a pomoci norské posádky).

DSC_0391.jpg

rafting na řece Sjoa

N P D O V R E F J E L L

Národní park Dovrefjell byl založen roku 1974. Má rozlohu 265000 ha, nejvyšším vrcholem je překrásná Snøhetta. Tato hora se nad našimi hlavami tyčila ke konci výpravy a věru bylo na co se dívat. Velká část parku leží v nadmořských výškách 1600 - 1800 m.

Naše výprava začala postupným výšlapem na náhorní plošinu od parkoviště v Raudbekken. Po prvotním převýšení jsme se postupně dostali do mlhy, která postupně zcela ustoupila a šlo jednak její překrásné mizení fotit za sebou a pak také výhledy do kraje. A ty byly neskutečné.

DSC_0465.jpg

ustupující mlha v NP Dovrefjell

Na této výpravě byl jedním z hlavních taháků Pižmoň Východní. Tato - tak trochu větší chlupatá kráva / případně menší bizon - se nám poštěstila k vidění nejen jako samotný jedinec (toho jsme viděli tak kilometr pod sebou) ale i v početném stádu.

Tato zvířata zde žila do konce poslední doby ledové, poté se již nikdy nevrátila. V roce 1930 zde bylo vysazeno několik jedinců, dovezených z Grónska - pak přišla nesmyslná druhá světová válka a zvířata byla vyhubena. K zatím poslednímu (a já doufám že už žádné další nikdy nebude potřeba) vysazení do této překrásné krajiny došlo v rozmezí let 1947 - 1953. Od té doby zvířátka spokojeně žijí a přibývá jich. Jsou plaší, na blízkost menší než 200 metrů prý i docela nebezpečná (pokud chrání stádo a cítí se v nebezpečí).

DSC_0542.jpg

pasoucí se Pižmoni Východní

Dovrefjell byl úžasný - všude tekly vodopády (což je klasika), řeky, pásli se Pižmoni a semtam byl sníh. Krajina tichá a hory majestátní.

DSC_0539.jpg

NP Dovrefjell ve svém tichu a modravém nádechu

T R O L L S T I G E N

Trolí údolí bylo dalším naším výletem v Norsku. Byl to výlet poměrně deštivý, nepříznivý na focení a v duchu klasického Norského počasí. Štěstí vidět Trolí stěnu jsme díky mlze neměli. Vyjeli jsme nahoru po Trollstigenu (Žebřík Trollů) a zde se rozprchli do kraje. Doslova. Jednak je na fotce vidět úžasný výhled, který ukazuje většinu ze stezky (kam se pomalu šplhají busy, auta a motorky) a pak především velikány, kteří toto údolí tvoří.

DSC_0051.jpg

Trollstigen - Žebřík Trolů

DSC_0043.jpg

Kogen (Král) a Bispen (Biskup), nejvyšší z nich

Navštívili jsme jednak centrum s restaurací - architektonický skvost, kde se dá jednak koupit Trol (ten se sice dá koupit skoro kdekoli ale tady jich měli velký výběr) a pak dát výborné mlsáníčko. A to za nijak větší cenu - oproti Čechám, kde si účtují až desetinásobky cen, když jste na nějakém vyšším turistickém bodě (nudná Sněžka). Zde mají přímo úžasně čerstvou kávu (skutečně namletou), moučníky, vyvařují a mají čerstvé sendviče. Mezi tím vším se dá pokoukat výstava historie tohoto místa (především jak se to tu celé stavělo). Jako všude v Norsku je tu dokonale čisto a máte dobrý pocit.

DSC_0618.jpg

centrum s restaurací - kousek odtud padá dolů vodopád Stigfossen

Vyhlídka Trolltindan byla námi zavržena protože v mlze nemělo moc smysl jít na vyhlídku (bez řádného rozhledu do kraje). Tak jsme se pustili na opravdu zajímavý sestup - od kraje vodopádu Stigfossen jsme sestupovali příjemně značenou cestou a pomalu protínali zákruty silnice a dokonce v jednu chvíli museli jít přímo pod vodopádem (který nám zkropil záda - ne pod tím velkým ale pod malým). Pršelo stále, fotky ale jsou - cesta by měla být nafocena tak, aby jste měli nějakou představu jak se tam šlo.

DSC_0681.jpg

Řeka, ve kterou se postupně spojily vodopády se ukázala jako ideální na focení - naše stezka šla těsně vedle ní a já zde také poprvé nabral do bot (díky mokré trávě a taky tomu, že jsem si nevzal vysoké botky). S mokrým pocitem na palci a Flapjackem v žaludku (výborná ovesná tyčinka) jsem nafotil něco vody ze stativu a postupně jsme dorazili až do kempu, který stál kousek v údolí.

DSC_0018.jpg

blízké okolí Trollstigen


G E I R A N G E R F J O R D

Geirangerfjord je ledovcový fjord na západě Norska. Jeho délka je 15 kilometrů, tvoří jednu z větví Storfjordu. Je zapsán v UNESCO, jezdí tam obrovské parníky z moře a celkově je jednou z nejvyhledávanějších destinací v Norsku. Už jen příjezd do něj, je postupným odhalováním krásy, kdy nejprve uvidíte tento skvost pod sebou (tedy obrovské údolí s koncem fjordu, městečkem a parníky) a pak k němu postupně sjedete. Cestou ještě potkáte vyhlídku s umělým vodopádem (vedeným po skleněném náběhu na skálu) a výhledem na vše, co se pod vámi rozkládá.

DSC_0092.jpg

Geirangerfjorda jeho turistické centrum

DSC_0138.jpg

parník - naprosto běžný výskyt v těchto končinách

My se vydali na legendární plavbu lodí po fjordu mezi vodopády. Těch je tu opravdu obrovské množství, včetně Sedmi Sester - to je sedm vodopádů vedle sebe, které padají kolmo po skále do vod fjordu. Legenda Sedmi Sester je prostá - proti nim teče vodopád Nápadník, který se prý postupně ucházel o ruku každé z nich ale pokaždé byl odmítnut. A tak se dal na pití - a nejspíše pije dodnes. Voda dole na Nápadníkovi totiž obtáčí skalní výběžek, podobný lahvi alkoholu. Inu, chudák - už mu to zůstalo navěky (dokud voda nevymele něco jiného).

Mezi další rarity pak patří menší množství farem, které tu zdobí břehy a skály. Farmy velkou měrou přispěly k zapsání do UNESCO protože se tu díky farmám a přírodě vytvořilo unikátní spojení dávné kultury a zachovalé, překrásné přírody. Toto spojení je skutečně světovým unikátem. Farmy přestaly být obývané přibližně před 100 lety, poslední zanikla cca před 60-ti lety. Každopádně stavby stále stojí a místní združení se snaží o jejich údržbu - víceméně aby farmy vypadaly přesně tak, jako za doby svého provozu - místní tedy sekají trávu a pečují o domky. Raritou je i farma nejblíže u vody, která má prý tak dobré klimatické podmínky, že i zde na severu se tu pěstovaly meruňky a rajčata.

DSC_0170.jpg

vodopád Sedm Sester

DSC_0271.jpg

Jedna z farem, které jsou tu udržovány všude po stráních

L O M

Centrum této vesnice - Fossbergom, je jedním z pěti v celém Norsku, které získalo v roce 2008 status Vesnice národního parku uděleného Ministerstvem životního prostředí. Tento status byl dán tomuto centru díky jeho unikátnosti a také proto, že slouží jako hlavní brána do Národních parků Jotunheimen, Breheimen a Reinheimen.

Vesnička je úžasná díky tomu, že má opravdu mnoho turisticky přitažlivých lokalit. V infocentru, kde je i muzeum, jsme získali výbornou mapku "Bergomsrunda walk", v jejímž sloganu se též píše "kde se potkává kultura s přírodou". A je to tak. Tato víceméně malá oblast má v sobě 14 bodů, z nichž každý by byl na delší dobu studování. My měli času dost, nestihli jsme stejně vidět všechno. Vyberu to nejzajímavější : prvním bodem - a tím hlavním - je dřevěnný kostel z 12. století. Má mnoho unikátních předností, včetně stavby stropu a obrazů. Má překrásný hřbitov, prohlídka je placená a listy s textem jsou v češtině (protože Norové myslí na všechno).

DSC_0312.jpg

unikátní dřevěnný kostel z 12. století


Pak je tu Storstabburet - obrovská historická sýpka, přetvořená v muzeum, věnující se sklízení a celkově hospodaření na polích v Norsku (oficiálně Muzeum Zrna a Zavlažování). Tato sýpka na nožkách (nožky jsou tam nejspíše kvůli tomu, aby nenavlhla uskladněná zásoba) je od roku 1560 největší sýpkou v Norsku. Pak je tu nádherný a poměrně rozsáhlý skanzen Lom Village Museum - Presthaugen. Zde jsme byli prakticky sami, je tu klid, domy jsou vybaveny původním nábytkem a lze tu strávit v pohodě třeba celý den. Muzeum se snaží o to, aby bylo vidět, jak se tu v 19. století farmařilo.

DSC_0364.jpg

rozsáhlý skanzen Lom Village Museum - Presthaugen

Dalším bodem, co vyzdvihnu, bylo Norské Horské Muzeum. První turistika v Norsku, horolezectví, zvířata v horách a jako hlavní lákadlo obrovský Mamut s prckem. Jedlíci ocení pekárnu, hned vedle dřevěnného mostu. Tato nejvyhlášenější pekárna v Norsku peče tradiční pečivo, vícezrnný chléb a sladké věci. Čeká se vevnitř a pekárna je lidem zcela otevřená (takže jim vidíte doslova pod ruce, všude to voní a je toho mnoho. Skvěle to chutná.

DSC_0395.jpg

Část centra protíná řeka Bøvra, je tu úžasný most, který postavila vesnice i za přispění místních truhlářských učňů


Tímto tento článek končí protože už není místo na další fotografie. Ty můžete najít ve druhém pokračování tohoto reportu a pak také na mých stránkách : www.martinekradek.cz, kde lze shlédnout podstatně více fotek a přečíst si více o Norsku - pokud máte tuto krajinu rádi.

Foceno s technikou : Nikon D90, objektiv Nikkor 18-200/3.5-5.6 G AF-S DX VR II, stativ Vanguard Alta Series + hlava 234AB, ND8 ŠEDÝ FILTR PRO-1D ULTRA SLIM 72mm. Foceno do RAWu, doupraveno pomocí Zoner Photo Studio 12.

Norské putování v roce 2012 - ČÁST DRUHÁ ZDE

Autor: Radek Martinek | úterý 18.9.2012 12:30 | karma článku: 35.17 | přečteno: 3787x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 77 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 32.86 | Přečteno: 1333 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 13.94 | Přečteno: 126 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 155 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1430
Jsem uživatelem svého života, na který píši strohé recenze. Zajímá mne svět kolem mého já, a to nejen v dosahu zorného pole ale mnohem dál. www.martinekradek.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...