Neustále se píší filmové dějiny

Ať už je to současný Avatar, jako fenomén konce tohoto roku, či neustálé překonávání se filmařů o co největší pastvu pro všechny naše smysly. Dějiny se píší stále, stále je co překonávat a stále jsou tu kombinace nikdy neviděného, ač je už dávno jasné, že " vše už tu bylo dávno odvyprávěno a záleží už jen na tom, kdo to samé převypráví lépe či trochu jinak " . A právě pan Cameron znovu dokazuje, že nemá sobě rovného ač jeho nové dítko nestojí na originálním příběhu ale pojetí a formě.

Audiovizuální hrátky se na nás sypou rychlostí blesku. Nevíme, nad čím žasnout dříve, zda nad dokonale dokumentárním stylem Greengrasse ( dva poslední filmy z trilogie Bourne ), či nad oživlými roboty z Transformers. Nedávný 2012 nám zase dokazuje, že devastace všeho toho, co nás obklopuje, může být dokonalá zábava a že svého času nadčasové vizuály filmů jako byl Jurský Park, jsou tisíkrát překonány. Po premiéře Avatara opět nastává otázka, kam ještě dál zajít. Co tu ještě nebylo předvedeno a zda může být živější a reálnější svět, než tento. Myslím tedy ve filmu a filmovém jazyce. A reakce všech okolo mluví hlasitě a pokud se teď nepíší zásadní dějiny okolo filmu, hodně bych se tomu divil.

Cameronovo dítko stálo okolo 400 mlionů dolarů, takže si sáhlo zatím nejdál ke krásné půlmiliardě. Hodně  let se vyvíjel systém, který by byl schopen natot film bez toho, aby byl sám tvůrce bez větších omezení. Kritika jásá, lidé se hrnou do kin a comeback novodobého největšího génia filmu se podařil. Přes toto vše je to doslova zázrak protože se jedná o vlastně okrajový žánr, a to sci-fi ve své nejčistší podobě. Nestává se navíc prakticky vůbec, aby film pojatý tímto způsobem a hnaný komerčně do závratných výšin ( především aby lidi nahnal zpět od televizorů do kin ) měl i takový úspěch u kritiky a to vlastně celosvětově. Což je samo o sobě fascinujícím celkem, dokreslujícím vyjímečnost celého tohoto projektu.

O Avataru se toho všude už napsalo dost. Rozebírat tu sebemenší detail nemá smysl protože je lepší se na film prostě vypravit a prožít jej ( zde už ono slovo " vidět " moc neplatí ) . Pokud je toto budoucnost filmu ( tedy 3D, kombinace počítačové animace a IMAX kamery ), pak se myslím máme nač těšit. Je to totiž nejspíše podobné tomu, jak vzali filmaři poprvé do rukou kameru se kterou mohli natočit první barevné obrázky, první ozvučený film. Je to možná podobné prvnímu přechodu počítačových her z běžných CD na DVD, kdy se rodily nejprve díla sice vizuálně úžasná ale zdaleka plně nevyužívající kapacitu této nové a velké svobody.

A možná až se jednou naplní ( v závislosti na úspěchu Avatara ) přání tvůrců a šéfů studií, začnou z oné Pandory vznikat reálné dokumenty. A místo válek v přímém přenosu, o které se tahají hlavní světové zpravodajské kanály, budeme pomalu objevovat nový svět, ve kterém nám bude lépe a klidněji. A že je Avatar tak trochu ekologická agitka ? Každý si to přeberme po svém, rozhodně to ale není " pitomej americkej film od amíků, co točí jen hovadiny o obsazování jinejch států protože nic jiného točit neumí " .

Tak jako mnoho filmů sděluje svou řečí svá poselství i Avatar. Je zabalený do masově bombastického kabátu aby oslovil více lidí. Rozhodně má co sdělit. A je to právě forma, která se stala novým jazykem  vyprávění. Nejen vidět, slyšet, cítit ale PROŽÍT.