Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

NP Šumava - Průvodci Divočinou, Křemelná

15. 09. 2011 17:00:00
Šumava je natolik nádherná, že jsme se do jejích krás ponořili i v tomto roce. A stejně jako před rokem ve Volarech, i v tomto roce byla hlavním důvodem akce NP Šumava - Průvodci divočinou. Tento rok jsme se dostali na Křemelnou - řeka Křemelná dokázala na Šumavských pláních za mnoho tisíc let vyhloubit nejhlubší kaňon Šumavy. A nejen o tom bude tento fotoblog ...

Program Průvodci Divočinou pro nás právě začal. Na místě se nás nakonec místo jedenácti sešlo jen devět, trochu škoda ale nedá se nic dělat. Do první nepřístupné zóny NP jsme sešli z cesty od Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu. Zde jsme scházeli kouzelnou přírodou podél Sekerského potoka a postupně začala téměř nekonečná spousta příležitostí k focení míst, která si o to přímo říkala.

DSC_0210.jpg

Od první chvíle jsem věděl, že focení v této lokalitě nebude zrovna jednoduchá věc. Nejen že jsem se musel bleskově naučit využívat jakékoli příležitosti, kdy skupinka zastavila a rozkládat fotovýbavu ale musel jsem se pak i částečně smířit s tím, že z výkladu od průvodce uslyším shruba polovinu. Prostě buď fotit a nebo poslouchat - obojí dohromady nejde.

DSC_0205.jpg

Magická místa, u kterých jsme se zastavovali, každopádně stála vždy za to.

DSC_0199.jpg

Po cestě jsme narazili i na zbytky starého mlýna, který byl napájen ze Sekerského potoka. Bylo zde možné najít mnoho předmětů z té doby a my jsme zde našli i odpočinek na oběd. Samosebou bez šíření odpadků kolem sebe a pouštění tranzistoráků ptákům do uší. :-)

DSC_0213.jpg

A to jsme se pomalu dostali dolů do Kaňonu Křemelná, kterým protéká řeka Křemelná (Na Soutoku - kousek od Čeňkovy Pily se vlévá do Vydry). Průchod poblíž či přímo u břehu řeky byl docela slušně náročný, od té doby jsem měl ale za sebou už mnohá překonání Sekerského potoka, takže jsem byl částečně připraven. Ono celkově skákání po kamenech nad hladinou té či oné řeky či potoka je s plnou výbavou (batoh, stativ, foťák...) docela zážitek.

DSC_0238.jpg

Nakonec jsme se postupně vyšplhali zpět na cestu a dostali se svižným pochodem na parkoviště u Mechova. Zde jsme využili pohostinosti Hospůdky na Mechově, která měla poutače opravdu všude. Každopádně otevřeno měli pouze do pěti - to je jedna z nepochopitelných věcí, která nás velmi nemile překvapila už první den.

Minulý rok jsme se zůčastnili podobné akce v okolí Volar. Zde jsme pravidelně doráželi z výletů okolo páté - což je klasika asi pro většinu lidí - a asi jako každý jsme se po dni plném rohlíků s paštikou (dosaďte si klidně jiné podobné věci co jíte na cestách, asi se lišit moc nebudeme) těšili na pořádný dlabanec (tedy něco víc do žaludku, pokud možno teplého a po čem nám nebude špatně). Takové hospody - restaurace byly ve Volarech hned dvě naproti sobě (možná jich tam bylo i víc, Volary jsou už zase větší městečko). Každopádně jíst se dalo každý den a bylo vše v pohodě. Zde v Srní - ač malá vesnička ale zcela závislá na turistickém ruchu - se po páté najíst nedalo prakticky nikde. Nemilé překvapení první den - poutači opředená Hospůdka na Mechově, co měla dokonce ještě venku cedule měla do pěti. Přestože je to penzion, kde jsou tedy hosté a vaří se i pro ně, odbila pátá a konec. První den jsme dost zoufalí šli zpět do Srní (tam jsme totiž nic nenašli) a až cestou jsme narazili na penzion Růženka, kde nám vlastně trochu shodou okolností " paní domácí " (možná Růženka) dala trochu glutamátovou bramboračku a nějakou teplou uzeninu s pečivem. A to už měla oficiálně zavřeno - jak jinak - zavíračka byla v pět.

Tak si tak říkám, co je to za podivný styl, zde v Srní a jeho okolí. Po páté nedostanete najíst téměř nikde, nedej bůh, že by jste si chtěli vybrat z něčeho víc. A tak si plánujete výlet tak, aby jste prostě nějak stihli tu pátou - někde s jídlem - a nebo máte smůlu. Dostanete tatranku a nebo Gambrinus - ten vám nalijí do hrdla všude. Víc ale člověk moc chtít nemůže. Nevím, zda je to tím, že tomu tady trochu velí psi...

DSC_0189.jpg

...a nebo že si tu nikdo moc neuvědomuje, že by se tu dala v pohodě otevřít dobrá restaurace co by měla zavíračku v deset a byla by myslím stále plná. V Srní je množství hotelů - jedni vaří jen pro klientelu u nich ubytovanou, další má zhasnuto ještě před zavíračkou (a možná i zamčeno) a tříhvězdový hotel Šumava na nás prostě dojem neudělal (prázdá restaurace - ani jeden host - nabídka sněz co můžeš za pár stovek předem - to už je zoufalství). Je tu každopádně plno " náleven " - tak třeba ta Pod Smrkem (pivo je sice kalorické ale večeři nenahradí a nakládaný Hermelín k večeři nemusím). U čeho se ale prostě musím zastavit jsou dvě věci - jednak naprosto výborná kavárna s domácími dorty a úžasnou kávou. Sedí se venku i vevnitř, zavírá se jak jinak - v pět. A to i v létě, kdy by holka měla kavárnu plnou nejméně do osmi. Opět moc nechápu PROČ. Druhá věc je pension Panenka. Tedy oni jsou dva - a to hned vedle sebe. Až na webu jsme zjistili, že ty dva velké baráky a dvě jídelní provozovny patří k sobě. Hlásá se tu, že provozují dvě restaurace - tak tedy dovolte mi pousmání - ta první má v takovém tom socialistickém kaslíku u vchodu napsáno, že vaří z eko-masa z místní farmy - což naláká. Uvnitř se ale nachází dost podivná jídelna s kasou, tácy a tabulí jak od Rozvařilů (známá pražská restaurace z dob socialismu, každopádně ještě funguje). U Panenky číslo dvě je grill bar bez venkovní obsluhy (ač tam nebyla ani noha). Zde se opravdu dělá slušné maso (divočina, možná i ta eko farma by byla k mání) a najíte se celkem v pohodě. Tato provozovna má každopádně do deseti hodin ale má neznámou pracovní dobu - otevřená třeba ve středu vůbec nebyla. Tím se pomalu dostáváme k poslednímu objevu - tím nám byla nakonec restaurace Spálený Vrch, která nejspíše vaří dobře ale nedá se objevit včas protože téměř nemá propagaci. Její cedule byla pouze před jejich domem a nikde jinde. Najít takový podnik by znamenalo prochodit Srní všemi směry a od toho tam člověk prostě moc není.

Článek uzavřu tím, že Srní má prý opravdu zlou pověst ohledně toho, že najíst se tam po výletu skutečně moc nedá. On se totiž vlastně nikdo ani nesnaží aby se dalo. Je tu hora penzionů, které prostě dají menší práci než vést ještě kuchyň. A tak tu můžete den co den vidět dvojice turisů či početné skupinky " kolistů - tedy cyklistů " jak marně hledají a hledají kde by se najedli a ono to prostě nejde. Zdejší lidé se pak diví, že tu není žádná " rejže " ale lidé si už asi pomalu díky tomutu přístupu zdejších zvykli nosit s sebou víc paštik a jíst ze svého. Což je docela smutné...

Nakonec přidám příjemnou legendu o Spáleném Vrchu, na kterém stojí restaurace námi už nenavštívená protože prostě volala moc tiše. :-)

Ke zdejšímu zalesněnému vrchu se váže dávná pověst, podle které odtud vylézali hadi a štíři v čele s „Králem hadů“ se zlatou korunou na hlavě. Lidé, kteří zde žili se ho natolik báli, že si vyžádali svolení les zapálit. Při velkém požáru údajně Král hadů a vše živé zahynulo. Jeho zlatá koruna se však hledá dodnes. Z popela vyrostl nový hustý les, který pokrývá Spálený Vrch.

A aby jsme neskončili horou textu, když je tento článek částečně míněn i jako fotoblog, přidám Vám ke shlédnutí ještě několik fotografií Vydry. Tato ničím nespoutaná řeka, razící si cestu mezi kameny je vděčným fotografickým objektem. Ze všech stran a ze všech úhlů vypadá nádherně a když se i povede počasí, výsledky dokáží být velice uspokojivé...

DSC_0316.jpg

DSC_0324.jpgDSC_0341.jpg

Foceno na Nikon D90, objektiv Nikon 18-200/3.5-5.6 G AF-S DX VR II a s použitím stativu + 2 filtrů (ND8 neutrální a polarizační).

Čerpáno ze zdrojů : Wikipedia, info-sumava.cz a mapy.cz

Více fotek a tipů na výlety najdete na mém webu www.martinekradek.cz

Autor: Radek Martinek | čtvrtek 15.9.2011 17:00 | karma článku: 13.23 | přečteno: 1428x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Fotoblogy

Jiří Stratil

Méně je méně a více více?

Někdy "méně" může být "méně" (jak se říká) nebo také "více", nebo naopak "více" může být "více" nebo i "méně".

17.8.2017 v 8:17 | Karma článku: 7.91 | Přečteno: 222 | Diskuse

Ladislav Vinš

To tu ještě nebylo

Tento odvážný pán si usmyslel, že vychová býčka k poslušnosti tak aby byl domácí mazlíčkem a zároveň poslouchal svého pána jako cvičený pejsek

16.8.2017 v 12:12 | Karma článku: 17.75 | Přečteno: 802 | Diskuse

Karel Boháček

Když zaútočí bobr...

Dříve byl bobr klasika. Pak začal mizet, až skoro vymizel. A dnes? Dnes není až takový problém na něj zase narazit...v mokřinách...

16.8.2017 v 12:00 | Karma článku: 23.77 | Přečteno: 1247 | Diskuse

Jiří Stratil

Bomba nad Prahou

Všichni jsme zvyklí na typické panoráma Hradčan s katedrálou sv.Víta, kde nebyla goticky dostavěna hlavní věž, neboť stavbu přerušily jiné zájmy panovníků doby husitské.

16.8.2017 v 8:11 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 714 | Diskuse

Jan Pražák

Haló, haló, není tu nějaký kočkomil?

Jmenuji se Mikeš a mí předkové pocházejí až z daleké Británie, ale mě osud zavál daleko od jejich domoviny. Už sedm let šéfuji rodince dvounožců kdesi v horách v samém srdci Evropy.

15.8.2017 v 20:39 | Karma článku: 26.42 | Přečteno: 711 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1414
Jsem uživatelem svého života, na který píši strohé recenze. Zajímá mne svět kolem mého já, a to nejen v dosahu zorného pole ale mnohem dál. www.martinekradek.cz

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.