Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Životem napříč a pak ještě dál

3. 01. 2010 0:05:40
Narodíme se abychom jednou, kdesi po cestě, zemřeli. A každý ji má nějak dlouhou, obtížnou a vyzdobenou zážitky. Zažíváme prohry ale i vítězství, nakonec zamíříme do stejného bodu a vše pomalu skončí. A není stárnutí jen další nemocí, obranou proti lidskému přemnožení ? Možná je také život jen předehrou něčeho daleko většího a my se tu kuklíme, čekáme, čteme a žijeme.

Možná se ptám na něco, co si většina lidí ani nepřipustí. Málokdo takhle přemýšlí protože stárnutí, ona cesta od narození po smrt, je pro nás přece daná. Narodíme se do světa, který s tím jasně počítá. A v určité fázi začneme stárnout, žaludek mění své buňky tuším každých sedm dní a nejinak je tomu ještě u dalších určitých částí těla. Ať tak či onak, fáze stárnutí začne od určitého období našich těl a už se nezastaví. Já věřím v to, že pro každého běží čas jinak rychle. Myslím biologický čas. A také v to, že možná za několik desítek let přijdeme na to, že stárnutí nemusí být počátkem konce ale začátkem, zrozením.

Zdaleka vše není na tomto světě vyřešeno, či zodpovězeno. Přít se nechci s nikým na co se již přišlo či ne, nejsem genetický inženýr ani zblízka nesleduji Darwinovy teorie evoluce. Nerozumím lidskému tělu tak, abych se pouštěl do rozsáhlých diskuzí či analýz. Každopádně mne již mnoho let napadá čistě teoretická myšlenka, zda život - od svého vzniku až po smrt ( myslím teď přirozenou ) , není jen jakási fáze zakuklení, třeba jako dvě fáze motýla - larva a dospělý jedinec. Zní to velmi nezvykle, možná až příliš odvážně a já samosebou nemám nic víc, než jen tuto myšlenku. Nápad, co stojí možná alespoň za trochu úvahy.

Již v ranném Egyptě, připravovali svůj život na ten hlavní - posmrtný. Na to civilizaci smetla poušť a nezůstalo víc, než minimum stop včetně velkých hrobek a mnoha otazníků. Dokonalé pyramidy, jako perfektní seskupení energie, mířící na určité hvězdy.

Dočetl jsem se, že lidstvo možná brzy čeká nezvratný důkaz o předložení skutečné existence lidské duše. Oněch dvacet jedna gramů, o které je tělo lehčí když nastane celková smrt. Nemusíte zrovna věřit na posmrtný život, nemusíte přijmout víc než víru v nebe, kam se dostanete po smrti. Každý má přece právo v něco věřit.

Napadlo mne, že lidská duše může vzniknout při narození a jakmile se cítí dostatečně zkušená, tělesnou schránku opustí a kamsi putuje. A možná při narození nevzniká ale vzniká zcela jinde. Bílé světlo, tunel, tělo co je pod námi když letíme kamsi daleko nad něj. Toto lze docílit i meditací, lze se znova narodit a také prožít linii svých životů nazpět. Vše je možná dáno duší, co putuje jako poutník a dokud se necítí dostatečně sytá, tělo neopustí. A věříte v osud co je pevně dán, nebo v to, že si každý svůj řídí zcela volně sám ? Kolik toho máme dopředu napsáno a co z toho jde změnit ? Možná máme cosi pevně dané a vše kolem toho lze měnit, takové půl na půl. A nakonec zemřeme a když se to stane dříve, zatím nikdo není schopen to vysvětlit - možná bylo těch 21 gramů tady zde dostatečně poučeno, možná byl splněn úkol co měl splněn být a přestalo mít smysl zde být.

A tak žijeme a někdo možná šťastně a další moc ne. Vyvíjíme se, stáváme se zkušenějšími až dospějeme. Máme své sny, chápeme mnoho věcí a mnoho nám uniká. Možná to všechno, co kolem sebe máme, teprve smrtí objevíme a celý život pochopíme jako předehru k něčemu většímu.

Autor: Radek Martinek | neděle 3.1.2010 0:05 | karma článku: 6.47 | přečteno: 724x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Když jedete na houby, minete Portu a skončíte ve vodě

Původní plán, který ráno uzrál v mé šílené hlavě, voněl hříbky na smetaně, jehličím a troškou stínu. Tak jsme se vypravili za dobrodružstvím. V metru jsem náhle změnila plán. A jelo se úplně jinam.

25.6.2017 v 20:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Eva Drunecká

Soros není Bůh

i když si na něj rád hraje a kupodivu mu v jeho božství mnoho lidí pomáhá a většina neodporuje. Vrtochy tohoto přebohatého staříka odborná veřejnost tituluje jako „kontroverzní názory“. Zní to vzletněji.

25.6.2017 v 19:06 | Karma článku: 25.23 | Přečteno: 421 | Diskuse

Jan Pražák

Naše první myši

Chápu, že je docela ostuda, když kočka uloví svou první myš, až když je víc než rok stará. Ale dřív to mně a Santíkovi dvounožci prostě neumožnili.

25.6.2017 v 17:50 | Karma článku: 15.51 | Přečteno: 214 | Diskuse

Pavel Nitka

Možná přijde i Pláteník

A s ním třeba i pan předseda Franta Bavorů, který byl tím správným mužem na radnici... Stačí jen dobře sledovat televizní program a dočkáme se...

25.6.2017 v 14:48 | Karma článku: 22.94 | Přečteno: 619 | Diskuse

Stanislav Cigánek

Matěj z Janova o jedné katolické církvi

Matěj z Janova, žák Jana Milíče z Kroměříže a v jistém smyslu předchůdce Husův mluvil velmi výstižně o katolicitě církve, která spočívá ve věrnosti Boží Pravdě.

25.6.2017 v 11:23 | Karma článku: 7.65 | Přečteno: 379 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1412
Jsem uživatelem svého života, na který píši strohé recenze. Zajímá mne svět kolem mého já, a to nejen v dosahu zorného pole ale mnohem dál. www.martinekradek.cz

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.